Šalalí und šalalá
... a zase se pilo. Tentokráte se začínalo u nás na pokoji (blok B, pokoj 427 - slečny jsou zvány). Okolo 20 00 se z chodby ozýval Kubův smích, o kterém si troufám tvrdit, že je schopný i zabíjet když na to přijde. Hned jak Kuba s Barvou dorazili, vyslechli jsme si historku o hezké dívce s hlasem, za který by se nemusel stydět zpustlý dřevorubec. Když po slabé půlhodině Kubův smích utichl, začali jsme projíždět zajímavá videa na youtube ... jen Horry si zatím hrál na strojvedoucího ČD. Když už nás videa omrzeli, nahodili jsme Pascal a v něm chlastací program (tímto bych chtěl poděkovat autorům myšlenky, kterou jsem ukradl). Program začal generovat čísla a "šalalí šalalá" se ozývalo každou chvíly z jiné části pokoje. Když už se průpovídka "šalalí ... " začala stávat stereotypní, nahradili jsme jí jakoukoliv průpovídkou, která koho napadla. Problém byl v tom, že nikoho nic nenapadalo. Takže nakonec se většinou místo moudré průpovídky ozývali věty typu "kurva, ještě před chvíly jsem měl něco vymyšlený a už zase nevim, kurva". I tyhle odpovědi jsme tolerovali, přeci jen jejich výchovná hodnota je nevyčíslitelná. K průpovídkám se z časových důvodů připojil i zpěv. Jeho výchovná hodnota sice neni tak vysoká, ale kulturí hodnota to zcela kompenzuje. Například v Mayerově Hospůdce na návsi, v našem podání, chodil táta do hospody nejen s trumpetou, ale i s harmonikou a dokonce i s trombonem. Když už začalo teplat pivo, Barva i Horry (viz. fotogalerie), proběhl i pokus o sborový zpěv s kytarou. Schellingerův Holubí dům dostal v mém podání po pár pivech celkem zabrat, naštěstí to přehlušil Sajnerův zpěv. Pak se Kytary chopil Horry a hra se stala snesitelnou, ale co to bylo platné když Sajner pořád zpíval. Chvíly před půlnocí i na nás dolehla světová krize a nebylo co pít. Začali jsme se pomalu přesouvat nejprve do Zanzu, ale prázdný parket a pivo v lahvy nás odradili. Radši jsme si připlatili 20Kč za vstup do Ska a počali jsme si užívat chlazenou desítku. Jen Barva si musel dát svou půlnoční kávu. Ještě než jsme dopili, už jsme se přesouvali vedle na diskotéku. Sejra utíkal na parket s výrazem dítěte vidícího zmrzlinářský vůz. Kuba s Barvou byli v závěsu za ním, zatímco já s Horrym jsme je sledovali z povzdálí. Mezi tím co Sejra udivoval všechny svými tanečními kreacemi, na druhé straně parketu si začali dva páry odkládat více svršků (i spodků) než je zdrávo. Nebýt toho, že je vyhazovač trochu usměrnil, pravděpodobně bych musel založit kategorii 18+. Mezi tím na parketu dostali Kuba s Barvou košem od Verči, následoval je Sejra a nedopadl o nic lépe. To už jsem nevydržel a za chvíly jsem předváděl svůj tanec podstřeleného medvěda spolu s ostatními. Plni očekávání jsme se těšili na YMCA, které Kuba objednal u DJ s výmluvou na moje smyšlené narozeniny, ale YMCA nebylo (DJ je zmrd ... doufam, že si to někdy přečte). Nakonec naběhl na parket i Horry ... kdo ví o koho jde, ten uzná, že toto je vskutku velkolepá událost. A tak jsme stále čekali na YMCA a stále jsme přemýšleli nad tím, jakej je DJ zmrd. To už na mě dopadla společenská únava a vydal jsem se na pokoj ... ale nedošel jsem (viz. moudro na závěr).
Moudro na závěr : Kdo nechá doma klíče, pak může jít do píče.
©Pivo
Náhledy fotografií ze složky 23-1-2009