MDCXXII. slet FMA ... a Kaudyho
Vážení a mílí přátelé, po více než roční odmlce jste se konečně dočkali další zevrubné cesty do hlubin alkoholikovi duše. Za poslední rok se neodehrálo nic moc převratného, a proto budeme dělat, že se nestalo vůbec nic. Až nyní, 5.11.2010, se konečně po dlouhé době probudila ta zvrhlá alkoholická bestie dřímající v duší každého člena FMA (počítejme i Kaudyho, jakožto externího člena), vytrhla nás z našich fádních životů a my se opět sešli v plné síle ve Slavětínském panství, abychom rozdávali mír a lásku … pardon, chtěl jsem říct, že jsme přijeli dělat bordel.
Bohužel nevlídné podzimní počasí nám nedovolilo vysedávat v garáži, takže jsme jen odložili věci u mě na pokoji (kde Kaudy stihnul svým nezaměnitelným způsobem rozdat dobrou náladu mezi většinu zúčastněných) a vydali jsme se nejkratší cestou do hospody. K všeobecné radosti v hospodě neobsluhoval pan K. (čímž odpadlo mnoho potencionálních nepříjemností) a my mohli v klidu zabrat největší stůl a bez zábran se oddávat ničím nerušenému veselí. Bohužel od bezstarostných středoškolských let už uplynul nějaký ten pátek, mnozí z nás už jsou vázání pracovním poměrem, a tak Majky musel popíjet nealko, aby ráno vstal do práce. K všeobecné nevoli pil nealko i Barva … pravděpodobně jen proto, aby nás nasral. To se Barvovi naštěstí nepovedlo, naopak jsme se o to víc bavili na jeho účet (teplej buřtíku! ). V hospodě jsme se dlouho nezdrželi (o to víc jsme toho vypili) a s petkami piva jsme se vydali směrem na vodárnu … bohužel už bez Majkyho, který spěchal domů a bez Kaudyho, který se zapomněl v hospodě. Na vodárně jsme strávili relaxační hodinku s poslechem Karla Kryla a The Doors a pozorování nočního Českého středohoří (nj, časy se mění, dříve jsme tam dělali bordel, teď už jen relaxujeme … a není to vůbec špatný). Cestou domů jsme si ještě zahráli na detektivy, když jsme potkali Kaudyho, který při vykonávání potřeby ztratil baterku z mobilu. Do pátrání jsme zapojili i Barvův automobil Renault Thalia, s jehož pomocí jsme nakonec baterku objevili v haldě kamení a nepoškozenou navrátili šťastnému majiteli. Barva, nadmíru spokojený svým zásahem, rychle ujel, zatímco my, tvrdé játro, jsme se přesunuli zpět na pokoj. Bohužel i tvrdé játro velice brzy dostihla únava (krom Horryho, které podnikl svůj obvyklý útěk za Nikolou) a v časných ranních hodinách se pokojem rozléhalo jen mé hlasité chrápání.
Po probuzení jsem už jen ze zvyku poslal všechny do prdele, že jim žádné kafe vařit nebudu, což nebylo ani třeba, protože byl tak akorát čas se sbalit a vyrazit na vlak. V rychlosti jsem uronil slzu nad množstvím zvětralého piva, které se nestihlo vypít, do batohu jsem hodil poslední dva nedotčené lahváče na horší časy a vydali jsme se na cestu. Udělali jsme si malou zastávku u vietnamců pro nějaké nealko pitivo a za necelou čtvrthodinku už jsme uháněli směrem na Louny v doprovodu našich kocovin a známého zvuku ´´tudum-tudum´´, typického pro všechny osobní vlaky ČD.
A samozřejmě si Kuba opět stihl udělat nepřátele. Tentokrát až na závěr ve vlaku, když zcela bez zábran rozhazoval na celý vlak termíny typu ´´masturbace´´ nebo ´´šahal si na frantíka´´, což těžce nesl postarší pár s malou holčičkou sedící přes uličku. Budiž mu polehčující okolností, že sama holčička prohlásila, že jí to nevadí. Ale i přesto … Kubo, ty dobytku!
Závěrem bych snad jen dodal, že doufám v další brzké shledání a jinak … CHLASTU ZDAR!
®Pivo