Kubova zahrada aneb večer po boku Smrti
12. 5. 2009
Po delší odmlce přidávám nový článek a všem nedočkavým čtenářům slibuji, že takto dlouhá odmlka se bude určitě opakovat ;)
Tak tedy v sobotu 2.5. se konala zase jednou větší akce, tentokrát při příležitosti oslavy 20. narozenin našich kamarádů a spolužáků Bedny a Sejra. Na takové akci jsem samozřejmě nemohl chybět, a tak jsem sbalil kytaru a něco na gril a vyrazil jsem do bohem zapomenuté krajiny, zvané Louny. Nejprve jsem se stavil u Barvy doma, kde jsme si spolu zabrnkali na kytaru, přičemž jsem s hrůzou zjistil, že Barva, který na kytaru hraje pár dní, je mnohem nadanější hráč než já (všechna čest ;) ). Po půlhodině se dostavil i Horry se Sejrem a nezbývalo než se vydat na strastiplnou cestu do Billy a odsud naproti Kubovi, který celou akci zorganizoval. Cestou nás přepadla neodolatelná chuť na PIVO od Sochora, ale se zklamáním jsme si uvědomili, že Sochor má v sobotu zavřeno. Nezbývalo než se spokojit s méně chutným pivem v malé hospůdce naproti Žatecké bráně. V televizi zrovna běžel hokej Česko – Slovensko s neuvěřitelným výsledkem 8:0, tak jsme se dobře pobavili na účet našich bratří slováků. Chtěli jsme si s pivkem sednout venku před hospůdkou, ale oba stoly byli označeny jako zamluvené, načež vyběhla servírka s upozorněním, že si klidně sednout můžeme, že kartičky jsou jen jako ochrana proti „černým hubám“ (citoval jsem servírku, osobně proti romským spoluobčanům nic nemam ;) ). Když už jsme byli na odchodu, přišel i Kuba, a tak jsme mohli vesele vyrazit směrem ke koupálku, kde jsme se měli setkat se zbytkem účastníků. Na místě jsme zjistili, že z původní sestavy nakonec dorazí jen hrstka vyvolených, a tak jsme jen počkali než dorazí Smrt a šli jsme do Autobusu doplnit zásoby pitiva a následně rovnou na Kubovu zahradu. Na místě jsme připravili sezení a poté jsme si vyslechly Kubův úvodní proslov o neměnných pravidlech chování na jeho zahradě a ti méně zdatní „píči“ byli několikrát důrazně upozorněni na to, do jakých míst mají chodit zvracet. Kuba pouštěl muziku, Sejra štípal třísky na zátop, Barva dával pozor, aby se Sejra nezmrzačil a všichni jsme se při pohledu na to skvěle bavili. S „menším“ zpožděním dorazil Bedna s Táňou a Markétou (při pohledu na Markétu se Kubovi jako vždy podlomily kolena). Když už byli všichni přítomní, zažehli jsme olympijský plamen a začalo se s opékáním čehokoliv, co byl z masa a přitom už to nebylo schopné utíkat. Večer probíhal skvěle, pilo se, jedlo se, vtipkovalo se na účet Sejra, no prostě co víc si přát. Na pul hodiny se za námi zastavil i Majky, ale po celou dobu jen telefonoval s Plyšákem, takže jako by ani nepřijel. Následně se během večera ukázal ještě jeden spolužák od Bedny ze třídy a v neposlední řadě také dlouho očekávaná hvězda celého večera, Habrdík. V pozdních hodinách jsme vytáhli i kytaru, a tak se hrálo, pilo, békalo a také pilo. Když už se blížila půlnoc, kdekdo s očekáváním obracel pohled směrem ke Kubovi a čekal sebemenší náznak nadcházející exhibicionistické scénky, ale Kuba tentokrát zklamal, takže budeme muset i nadále vyprávět jen zastaralou historku z minulého roku. Kolem půl jedné Bedna rozlil poslední rundu medoviny a pod psychickým nátlakem nás opustil za doprovodu obou přítomných slečen. Následně odešel i Smrt se svým kamarádem a já se rozhodl využít Habrdíkovi transportní služby a domluvil jsem si taky odvoz. Rozloučil jsem se, ač nerad, se všemi přítomným a odjel jsem vstříc tomu místu, kde o alkohol a špatnost není nikdy nouze, směrem ke Slavětínu.
PS: Pokud někdo z Loun má prošláplou střechu u auta nebo mu chybí anténa, ať se obrátí na Horryho.
©Pivo
Náhledy fotografií ze složky 2-5-2009
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář