Jak jsme slavili cizí narozeniny
Pokud se máme ptát, co je vlastně úhlavním nepřítelem studenta, dojdeme k zcela nečekané odpovědi. Ačkoliv by jistě většina z nás konstatovala, že tím nepřítelem je Sejra, byla by tato odpověd zcela nepřesná. Tím nepřítelem, jak jsme se mohli ve včerejších pozdních hodinách přesvědčit, je alkohol. Zcela zásadní chybou bylo, zůstávat v Liberci přes víkend. Vzhledem k tomu, že v sobotu byla v Sku naše oblíbená servírka Pihatka naposled, bylo účast na této akci téměř otázkou cti (ačkoli pokud to budu brát zpětně, moje čest by možná utrpěla méně kdybych nešel). A tak se stalo, že jsme se s Horrym, Kopejdou a Alenou vydali do S-clubu s cílem posedět, popíjet, pokecat a někteří, respektive já, i s cílem "decentně" se opít. Všechno probíhalo v téměř klidné, dalo by se říci skoro Vánoční, atmosféře a nic nenasvědčovalo tomu, že se tento večer zvrhne v nechutné alkoholické orgie. Mezi 20. a 22. hodinou probíhal rozhovor na úrovni. Rozjímali jsme nad hladomorem v Somálsku, terorismem v Bombaji a obrovskému úspěchu se těšil i Horryho vzhled, na kterém jsme podle Aleny měli najít něco "velice směšného". Než jsme se však nadáli, změnilo se osazenstvo sousedního stolu. Několik pohledných blondýnek bylo vystřídáno třemi zedníky středního věku a nevalného vzhledu. Karel, který zbylím dvěma dělníkům šéfuje, dělal všechno proto, aby si s ním dal někdo panáka. Po několika nepříliš úspěšných pokusech skončil i u našeho stolu. Kopejda, Alena a dokonce i Horry odolali náporu toho manipulujícího mistra, ale pak došlo s touto nabídkou i na mě .... Člověk by předpokládal, že jeden panák zelený nemůže udělat nic špatného, ale tento byl něčím vyjímečný. Tento panák byl první kapkou v alkoholové tsunami, která smetla toho večera každého, kdo nestihl včas utéct z hospody nebo alespoň zalézt pod stůl (to nikdo nezkoušel, takže nemohu s jistotou tvrdit, že by tato metoda na šibalského zedníka zabrala). Tomu všemu předcházel klid před bouří, pilo se jen pivo a víno a už bylo pravděpodobné, že zednická svatá trojice na nás zapomněla, ale pak se objevil Karel a naservíroval přede mne třetinku zelený. Neříkám, že bych se nerad napil když mě někdo zve, ale přeci jen bych se bez té sklenice obešel. Další překvapení měl Karel připravené pro Kopejdu. Nejdřív mu ohmatával snoubenku, což Kopejdu zvedlo ze židle takovou razancí, že skupinka dívek procházejích okolo už už chtěli uskakovat z cesty ve stylu Simira Gerchana, který uskakuje před plně naloženým MANem. Po tom co si Kopejda s Karlem situaci vysvětlili, ohmatával Karel Verču už jen tak, aby to Kopejda neviděl. Pak asi Karla hryzlo svědomí, a tak obdaroval Kopejdu celou lahví červeného vína, čímž si vlastně Verču rezervoval na celý zbytek večera. Když už se zdálo, že Karel od našeho stolu odejde, všiml si naneštěstí, že já s Horrym nemáme co pít. Na náš stůl se nahrnulo 10 půllitrů piva a 2 třetinky zelený pro mě a pro Horryho. Tento čin byl mojí osobou oceněn příslibem, že můj druhorozený syn se bude jmenovat Karel. Karla od našeho stolu odlákala až slečna sedící u stolu za námi. Naneštěstí ona slečna měla jako garde svojí maminku, která na šrot ožralého Karla nevítala s přílišným nadšením. Padlo pár facek mezi zůčastněnými, posléze opustila maminka putiku následována svou dcerou, která nám, z pro mě ne zcela známého důvodu, děkovala za naší pomoc a porozumnění. Pak už šlo všechno ráz na ráz, nejprve jsme rozdali po hospodě zbytky našeho alkoholu studentům z rozvojových zemí a poté jsme opustili hospodu. Pravda, trošku jsem se cestou omlátil o všechny možné i nemožné zdi, které jsem cestou potkal, ale na záchod jsem trefil bezpečně ... třikrát za sebou. A tak nezbývá než dodat : "Tak ti teda Karle děkujem!"
©Pivo
Náhledy fotografií ze složky 29-11-2008