Hasičský ples
Když jsem v sobotu na poslední chvíli sháněl lidi na hasičský ples, ani jsem nedoufal, že skutečně někdo přijede. Když už jsem byl smířený s večerem po boku věčně ožralého Kaudyho, ozvali se Kuba se Sejrem, že nakonec přeci jen nějak sehnali peníze a na ples skutečně dorazí. To jsem ještě netušil, jaká jsou to střeva. Okolo 19. hodiny už jsem očekával jejich příjezd a místo toho mi zazvonil mobil a já si vyslechl rozhovor, kterému se směji i nyní když si na něj vzpomenu. Kuba mi stručně vylíčil jak se Sejrem nastoupili do vlaku a vesele vyjeli směrem na Slavětín. Ale jak už to tak bývá, chybička se vloudila. Vlak se na hlavním nádraží zcela nečekaně vydal směrem na Most a mí milí kamarádi skončili v Lenešicích. To už tak bývá, když někdo nepočká na ten správný vlak a vleze do prvního, který před ním zastaví. Naštěstí všechno dobře dopadlo a oba ve zdraví dorazili jen s minimálním zpožděním. Chvíli po nich dorazil dokonce i Majky, který sice jako aktivní řidič nepil, ale i tak jeho přítomnost velice potěšila. Před 20. hodinou jsme vyrazili směrem k sokolovně, abychom zabrali nějaká slušná místa blízko výčepu. Na křižovatce jsme ještě počkali na Nikolu a na Kaudyho, který vylezl ve svém oblíbeném maskovaném negližé. V sokolovně už bylo poměrně dost lidí, ale stůl hned u výčepu byl naštěstí stále volný, tak jsme ani na chvíli neváhali a rozdělali jsme si základní tábor, přičemž se nám stihla představit kapela Neutral z Ústí nad Labem. Pivo roztáčeli naši řezníci Hajčus s Vencou a je nutno podotknout, že ho točili dobrý (ne jak já s Karlem loni). Každý z nás si odnesl ke stolu svého oroseného miláčka, jen Majky malinovku. Když dorazila k našemu stolu Nikoli kamarádka Monika, zablesklo se Sejrovi v očích jak Asterixovi po vypití kouzelného lektvaru a my všichni hned věděli kam bude celý večer směřovat Sejrova snaha. Kuba mezitím přešel z piva na víno (z praktických důvodů si donesl celou láhev) a začal směřovat svůj šarm směrem ke Kláře, marně. Okolo 21. hodiny se na parketu začali objevovat první odvážlivci a my zvažovali, zda máme předvést některé z našich vrcholných tanečních vystoupení. První příležitost se naskytla když začali hrát Mašinku. Kuba se Sejrem vzali iniciativu do svých rukou, popadli mě a už jsme uháněli parketem … bohužel se nás nechytil nikdo jiný než jedna sympatická slečna, takže jsme byli zase tak akorát pro smích. Asi jsme vážně divní, protože i Tuli, který vypadal, že propil i celý předchozí týden, v sobě našel dostatek rozumu, aby se nás nechytal. Po tomto fiasku jsme stáhli ocasy (obrazně řečeno) a radši jsme se přesunuli zpět ke stolu. Kuba si zlepšil náladu tanečkem s onou slečnou, která se nás chytla při mašince, ale bohužel jí při loučení nepožádal o kontakt … stane se. Sejra stále zkoušel štěstí s Monikou, ale když mu jí uprostřed tance odvlekl Karlos, zbyli mu jen oči pro pláč a ústa plná nadávek. Dokonce i já se odhodlal k tanci, ale i když se mě Ája snažila naučit polku, skončilo to mým obvyklým tancem postřeleného medvěda, jen v trochu kultivovanějším 2/4 taktu. Když mě Ája ujistila, že se mnou už radši nikdy tancovat nebude, začal prodej lístků do tomboly (10 kč/ks). Většina z nás si koupila aspoň pár lístků, mě jedinému se poštěstilo a vyhrál jsem pochybné hodiny ve tvaru jablka … těžko říci kde je jim nyní konec. Aby toho nebylo málo, měl jsem pořád za zadkem Vencu, který mi nutil další a další pivo a to i přesto, že já jsem vůbec pít nechtěl, přísahám (pauza na smích). Okolo 23. hodiny jsme doprovodili Majkyho k jeho žihadlu, Kuba se skočil navonět, udělali jsme společné foto a Majky nás naložil do auta, aby se s námi o pár set metrů dál rozloučil. Po návratu do sokolovny jsme už ani my nemohli nečině přihlížet a vrhli jsme se vstříc parketu. Kdo by odolal když hráli ty nejlepší hity od Kabátů, Brichty, Katapultů, Evy a Vaška apod. Kaudy svými tanečními kreacemi překonal všechny ostatní a nezměnil na tom nic ani můj postřelený medvěd, ani Sejrova parodie na kytaristu a dokonce ani Kubova slavná jízda po kolenou. A nenechali jsme se zahanbit ani ve zpěvu, který jsme předvedli v celé své kráse.Jednou z výhod těchto akcí je, že ten náš úžasný zpěv nebyl slyšet … díky bohu za to. Bohužel když už se zábava naplno rozjela, oznámila kapela brzký konec vystoupení. Zaznělo posledních pár songů a ještě než se stihla kapela sbalit, naběhl na podium Tuli a za doprovodu kapely všem zazpíval, že chce žít nonstop a nám ostatním nezbývalo než s ním tiše (i hlasitě) souhlasit, protože právě tohle jsou ty chvíle, pro které stojí za to žít. Když už i Tuliho song dospěl do konce, nezbývalo než to zabalit a vydat se domů. Tam jsme podnikli pár posledních marných pokusů o hru na kytaru a zpěv, zalehli jsme a jako vždy jsme věnovali několik minut opileckým žvástům.
A moudro na konec? Dneska by toho bylo příliš mnoho, tak snad jen to nejpodstatnější: Když budete cestovat vlakem, přečtěte si informační ceduli s cílem cesty … pokud možno dřív než nastoupíte.
©Pivo
Náhledy fotografií ze složky 14-3-2009
super
(sejra, 18. 3. 2009 20:41)