FMA zabíjačka
Včera proběhla FMA akce, která v každém směru předčí veškeré akce předchozí. Ačkoliv mnozí lidé byli proti nám, nevěřili nám, házeli nám klacky pod nohy a celkově nás pěkně srali (doufam že si to přečtě moje ségra nebo Kubovo táta) nakonec se přeci jen díky mým dokonalým organizačním schopnostem (trocha samochvály :) ) akce konala. Noc před akcí byla krušná, spánkový deficit z celého předchozího týdne mě pronásledoval a 2 hodiny spánku mi na klidu příliš nepřidali. O nic lépe mi nebylo ani ráno, když my volal Majky, že prase se možná "trochu" zpozdí, protože ožralej řidič nechal Avii stát v Konětopech. Do toho všeho přišel náš pracně sehnaný řezník Petr Hájek se svou pravou rukou Vencou Koutským, značně společensky unaveným z předešlé noci. Když mi řezník oznámil, že jako předběžný dárek k narozeninám budu mít tu čest střelit prase, veškeré zbytky mé dobré nálady byli v řiti. Čekali jsme na prase, z 15ti minut zpoždění se vyklubala hodina a Avie konečně dorazila na náš dvůr v zavěsu s Majkyho žihadlem. Majky se ospravedlnil za zpoždění a vysvětlil, že prase jsme vubec mít nemuseli, protože cestou ještě stihlo utéct z podsádky a nebýt toho, že Majkyho táta viděl ve zpětném zrcátku čuníkův rypák vesele šmejdit mimo korbu, mohli jsme mít zabíjení prasete bez prasete. Když už bylo prase bezpečně na zemi, vyvedli jsme ho z podsádky a já mu se srdcem v kalhotách zasadil ránu z milosti ... pak řezník dokonal dílo zkázy s nožem v ruce. Prase ve smrtelné křeči posralo Barvovu ruku a jeho světla při tom zhasla. Prase se hodilo do necek, přinesla se horká voda na spaření a Barva se zatím vyžíval v míchání krve (zdá se mi to, nebo Barva vážně chytnul všechnu nejhorší práci?). Většina z nás se seběhla okolo necek, aby pomocí zvonů pomohli s číštěním prasete. Když jsem uviděl tu prasečí pokožku hladkou jak dětská prdelka, docela jsme začal přemýšlet o používání kalafuny, horké vody a zvonu při normálním holení. Pak se prase vytáhlo na trojnožce a mistr řezník začal s podrobnou ukázkou prasečí anatomie. Cokoliv, co řezník s chirurgickou přesností odstranil, jsme přeprali ve vodě a následně přesunuli na vál k dalšímu zpracování. Horry se v přepírání vnitřností úžasně vyžíval, především jeho láska k prasečí hlavě se nedala přehlédnout. Alkohol začal pozvolna ubývat a tempo práce se celkem snížilo. Většina z nás věčně někde postávala s lahváčem v ruce a jen jsme očekávali další pokyny od řezníka. Horry, jako jediný z nás štastně zadaný, mezitiím jel do Loun sehnat kytku a jen tak mimochodem po cestě vyzvednul Lukáše. Přestože Lukáš byl u mě doma dosud neznámý, okamžitě oslnil mámu svým špejlovacím talentem a stejně tak rychle si získal i sympatie babičky, která se mu dokonce snažila vnutit jakousi knížku a to i přes to, že Lukáš očividně v životě nikdy žádnou knížku nepřečet. Mezitím se uvařil ovárek a když nás řezník vyzval, aby jsme si brali maso, že zbytek se dál zpracuje, tak se najednou veranda zcela zaplnila. Okolo válu se jen průběžně ozývali nadávky, když se zrovna někdo nemohl protlačit k té hromadě výborného masa. Majky s Barvou pak už většinu času vysedávali venku, každý nad hrncem své oblíbené polévky, kterou zatím míchali aby jim nezkysla. Když se začali plnit jitrnice, seběhli se zase všichni do vernady s tím, že když je ještě nemůžou jíst, tak se na ně aspon podívají. Venca zatím provedl marný pokus naplnit jitrnicí rukou, ale to co vzniklo se jitrnicí dalo nazvat celkem těžko. Naštěstí jsme donesli plničku na jitrnice, s kterou to šlo podstatně lépe, ačkoliv i tak dost blbě. S Vencou se v plnění střídal Barva, který si chtěl asi připomenout časy své vrcholné kondice, ale i s jeho "úžasnýma kozama" to bylo očividné utrpení. Po jitrnicích se napěchovali už jen jelítka a tlačenka a už zbývalo jen počkat na jejich povaření a nechat je vychladnout. Řezníkova práce tak skončila a my se přesunuli ke mě do pokoje, kde jsme znavení padli a pustili si Slavnosti sněženek. Kaudymu se podařilo roztrhnout si ponožku tak šikovně, že její zbytek připomínal náramek na kotník a já mu ze soucitu věnoval jeden pár svých ponožek. Když skončil film, s námahou jsme probudili Kaudyho s Majkym a šli jsme odnés výslužku Hajčusovi za dobře provedenou práci. Cestou okolo hospody nás přepadlo pokušení, ale odolali jsme a vrátili jsme se zpět na barák, kde jsme trochu poklidili a začali jsme s "ochutnáváním" výrobků. Kuba mezitím rozeslal přání všem svým "platonickým láskám", ale bohužel dopadl podle očekávání - některá neodepsala vůbec a když už některá odepsala, tak jedině s přáním stejné "platonické lásky", načež šel Kuba téměř do kolen. Když už většina z nás nechtěla jitrnici ani vidět, zkulturnili jsme se a vyrazili do hospody. Oproti původnímu plánu jsme si dali jen tak 3 pivka, trochu pokecali s již podnapilým Vencou a vyrazili jsme zase domů na gulášek. S elegancí nám vlastní jsme se pustili do ohřívání a po chvíly se kuchyní ozývalo zas jen tiché pomlaskávání. Unaveni a dobře najedeni jsme se vydali do pokoje uložit se k spánku. Majky se natáhnul na gauči, Barva s Lukášem na posteli a my ostatí jsme se připravili ke spaní na zemi. Jakmile jsme ulehli, začali jsme jako vždy plácat o obsolutních blbostech. Jako první zbaběle usnul Lukáš, kterého očividně nějaké vykecávání nazjímalo. Postupně jsme odpadli všichni a vzbudil nás až ráno v 8 hodin šílený zvuk jednoho z budíků. V tu chvíly se ze všech stran začali ozývat žádosti o kafe. Mé obvyklé odbytí "polibte mi prdel a udělejte si ho sami" tentokrát zabralo jen na Lukáše, který na to ještě nebyl zvyklý a tak si radši dal jitrnici. Po pár minutách jsem podlehl nátlaku a v klidu jsme posnídali. Po snídani přišel čas na rozpočítání výdajů a rozdělení výrobků z předchozího dne. Začali jsme bílou a červenou polévkou, při čemž se Majkymu a Barvovi rozářili oči. Barva se svým malým demižonem nedočkávě poskakoval jak mále dítě a nemohl se prdelačky dočkat. Majky na druhé straně stolu očekával na naplnění svých čtyř zavařovacích sklenic bílou polévkou. Po polévkách následovali tlačenky, jitrnice, jelita, maso a nakonec guláš. Tou dobou už byl nejvyšší čas vyrazit na cestu, aby Lukáš stihnul svůj autobus. Před vraty jsme ještě jako vždy předvedli srdcervoucí rozloučení, po které se všichni rozjeli domů.
PS: Přebývájí mi doma tyto věci, majitelé ať se ozvou : Jedna lahev vodky (znárodněna), zelená mikina s pruhem, fáračky a jedny trenýrky
©Pivo
Náhledy fotografií ze složky 14-2-2009
Komentáře
Přehled komentářů
ty fáračky sou nejspíš moje....a jestli se jich někdo dotkne tak za případné odpadlé údy neručim ;-)
trenky
(kubik, 15. 2. 2009 19:17)ehm ty trencle... Jestli sou vytahaný obvzláště v těch mužský partiích tam vepředu, tak sou moje. Jo a měly by bejt olivově zelený. Pokud ne, tak už sou vypraný a momentálně visí ve společné sušárně, kde je může každý dosytosti obdivovat.
Skvělé
(Majky, 15. 2. 2009 19:01)Neboj do další akce si to někdo rozebere hm hm ...(Náhradní veci pro Kaudyho)
Fáračky
(horry, 15. 2. 2009 21:52)