Alkohol, to je naše milá
Úvodem tohoto článku bych chtěl upozornit čtenáře, kteří se 11.4.2009 nedostavili na tuhle oslavu, že přišli o akci tak skvělou, že i Chuck Norris zvažoval, že nás poctí svou návštěvou. Veškeré informace uvedené v tomto článku nejsou ani zdaleka smyšlené a podoba uvedených osob s osobami skutečnými je více než jistá. Takže abych začal pěkně od začátku … Všichni kdo znají členy FMA vědí, že hlavní funkcí tohoto bizardního společenství, sestávajícího z lidí tak zvrhlých, že i Péťa Cutych se jich štítí, je chlast. Stejně tak dobře všichni víme, že chlastat se dá z jakéhokoliv důvodu, kdykoliv, s kýmkoliv, kdekoliv a cokoliv … ale nejlepší jsou oslavy narozenin. Proto se Kuba s Habrdíkem rozhodli, že narozeniny, které oba slaví v průběhu následujícího měsíce, oslaví pro jistotu již nyní (potom je oslaví znovu, ale o tom snad až v jiném článku). Kuba přišel s nápadem, že slavit by se mohlo na budobě C, v společenské místnosti zvané Slon, která je k chlastu přizpůsobená. Místnost si musel půjčit Habrdík, protože Kubu by při dalším rušení nočního klidu vyhodili s kolejí … zatímco Habrdik mohl maximálně jít vytírat. Zásoby alkoholu na večer tvořilo pár lahví zelené, Kubova denní dávka vína (zhruba 3 lahve) a několik balení plechovkového Zlatopramenu, které nám Habrdíkovým prostřednictvím věnoval Pivovar Louny a.s. … tímto sponzorům děkujeme (pauza pro aplaus). Tím pádem bylo vše připraveno a navečer v sedm hodin jsme měli sraz na místě. K našemu nemilému překvapení se většina lidí na oslavu takříkajíc vysrala a Kuba spustil z plna hrdla vlnu nadávek na jejich účet … několik bych jich pro příklad uvedl, ale stydím se to i napsat. Naštěstí se splnilo Kubovo proroctví a vše se v dobré zvrátilo. Byli jsme už smíření s tím, že oslava narozenin se promění v nudný sraz střední školy, ale naštěstí dorazili Jirka s Michalem a těsně po nich i Alena s Péťou a Terezou (Tereza mi mimochodem pochválila mojí tvůrčí činost, takže tímto bych jí, jakožto mojí největší a jedinou fanynku, chtěl jmenovat předsedkyní mého fanklubu). Dále ještě dorazila parta Habrdíkových známých, které jsem z větší části neznal. Zábava se pomalu rozjížděla, pivo z lednice pomalu ale jistě mizelo, hrála hezká muzika (až na ten jediný incident, kdy jsem pronásledoval Kubu s židlí v ruce), parket se začal zaplňovat a všichni vesele ploužili. První pořádné pozdvižení přišlo, když začal hrát Jarošovský pivovar … nemá cenu tu situaci popisovat, naštěstí ji máme zdokumentovanou a proto vesele klikejte na níže uvedené video a bavte se na náš účet. Když po Jarošovu začla hrát Šenkýřka, nenapadlo nás nic lepšího, než dotáhnout stolek doprostřed parketu a pak vzít Martinu, postavit ji na stolek a doufat, že se odváže a zatancuje nám. Martina se statečně bránila, ale nakonec zvítězil zdraví rozum ruku v ruce s alkoholem a Martina se přeci jen zhostila své úlohy jak se patří. Když za ní vyskočil na stůl i Kuba a ten malinký stoleček se začal prohýbat, asi kdekomu se při tom pohledu stáhli půlky v očekávání, jak to dopadne. Stoleček naštěstí vše ve zdraví přežil, ale nastala jiná krizová situace, došlo pivo. Nezbývalo než s Horrym, Jirkou a Michalem vyrazit doplnit zásoby. Byla to vskutku hrdinská výprava srovnatelná snad jen se záchranou výpravou z filmu Armagedon (jen jsme neměli ty fešný kombinézy, trochu víc jsme se motali a místo na asteroid jsme vyrazili do hospody). Nejprve jsme šli zkusit štěstí do Ska, ale tam neměli petky, takže jsme se museli s Horrym vydat pro pivo k Váchum a tím se naše záchranná skupina rozdělila (jako ty dva raketoplány v Armagedonu … náhoda? těžko … to už stojí za zamyšlení). U Váchů pro nás vylovili nějaký petky z koše a než nám to načepovali, dali jsme si s Horrym jedno pivko na stojáka a pokecali výčepním o volbě dalšího studijního zaměření. Od Váchu jsme se vrátili rovnou zpátky do Slona a s dobrým pocitem z odvedené práce jsme si naplnili půllitry. Nyní se moje vzpomínky stávají rozmazané a já vám můžu popsat jen těch pár záblesků, které mi v hlavě zůstali. Vzpomínám si na svůj duchaplný rozhovor s Barvou, vzpomínám si, že si Kuba vyměnil košili, vzpomínám si na něco co mělo původně být ubalené cigáro (ten tabák sem aspoň žvýkal když jsem ho nemohl kouřit), vzpomínám si, že jsem něco ošklivého provedl té žluté růží (nevím jistě, ale myslim, že jsem jí rozkousal), pamatuji si, že se začalo hrát na kytaru, ale v mém případě se to za hru nedalo označit, protože i když mozek stále vysílal správně signály, prsty nebyli schopné správného zpracování. A na závěr si vzpomínám, že jsem se rozhodl odejít … a pak jsem se probudil na pokoji.
PS: Celý večer by se dal shrnout do 2 slov, které vhodně zvolila Martina … „proklínám vás“
©Pivo
Náhledy fotografií ze složky 11-6-2009
Komentáře
Přehled komentářů
hm....ani já nejsem zrovna nejlepší češtinářka...
:-)
(Tereza, 23. 6. 2009 10:49)
Díky Franto, vážím si mé nové funkce.... tenhle článek si nejednoukrát přečtu, protože jsem se zúčastnila jednu z nejlepších oslav. :-))
PS: Sice jsem slíbila, že si Tvůj nový příspěvek přečtu jen, co dorazím na kolej. Odložené čtivo na ráno však mělo své důvody. (Ve stavu, v kterým jsem přišla na kolej, bych si ho tak nevychutnala :-)) )
:-(
(Tereza, 23. 6. 2009 10:51)